Téměř každý z nás již někdy zaslechl a nebo dokonce sám četl řádky knihy Střední Brdy - krajina neznámá brdského spisovatele Jana Čáky, kde je malebně líčeno tzv. srdce Brd. V autorem zaznamenaných slovech najdeme hezký popis dvou srdečních "půlkruhů", které jsou tvořeny prvním severnějším, tedy hřebenem vrcholů Hlavy, Jordánu, Toku a Koruny, a druhým jižnějším, tedy hřebenem směřujícím z výchozího vrcholu Koruny a dále mířícím na Brdce, Malý Tok, Prahu, Paterák a Kočku. Obě tyto části se pak sbíhají v hrotu pomyslného srdce, který je tvořen soutokem dvou potoků. A to sice Padrťským a Třítrubeckým, či chcete-li Reservou. Toto místo se nachází poblíž Třítrubeckého zámečku.

    Mnou chápané srdce Brd je poněkud menší, resp. při naší cestě se budeme pohybovat spíše po jeho "útrobách". Navštívíme dlouze se táhnoucí hřebeny, přebrodíme potoky, zastavíme se při hezkých výhledech do Brdské krajiny. Zkrátka budeme putovat rozmanitě a převážně opuštěnou krajinou. Za ta léta co procházím Brdy jsem z mé návštěvy srdce Brd vytvořil každoroční tradici a dokonce si i k tomuto celodennímu nenáročnému treku vybudoval jakýsi druh citového vztahu. Zkrátka minimálně jednou za rok mě na tomto "okruhu" potkáte.

    Za naším srdcem Brd vyrážíme silničkou táhnoucí se podél Padrťského potoka přes bývalou Zlámanou lávku k hájovně Amerika a dále pak okolo Třítrubského zámečku až k lesním loukám u prozatím stojící staré stodoly. Tedy do míst, kde stávala Třítrubecká hájovna. Po našem prvním překonání stejnojmenného potoka v místech, kde novodobá, přesněji řečeno přeložená Alianka kříží tento silný tok, začneme stoupat úbočím rozlehlého temene vrchu s názvem Koruna. První významější zastávku, opomineme-li tu předchozí zámeckou, uskutečníme na kótě o nadmořské výšce 666 m. Ta proslula nejen díky přítomnosti krásné skalky, ale také díky nedávno vykácené mýtince. Odtud se nám rozevírá výhled ve směru našich dalších kroků. Vidíme tak do údolí Třítrubeckého potoka, celou hřebenovku stoupající k severnímu výčnělku Březového vrchu, tedy Sv. Anně, a nadále k Pateráku. Od tohoto vrcholku shlížíme po dlouhém hřebeni přes Ležatý mezník (Předkočičí) až na samotnou přívětivě vrnící Kočku. Pakliže se díváme pozorně, zahlédneme i hřebínek svažující se z hřbetu Kočky k Chocholaté skále. Za povšimnutí na této kótě stojí také podivuhodně vyskládané kameny, za účelem mně neznámým. Pakliže jsme se nezalekli relativně náročného plánu naší následující cesty, můžeme vyrazit dále pozvolným stoupáním k vrcholu Koruny.

Padrťský potok U Zlámané lávky		vyhlídka za odpoledními kroky z úbočí Koruny na kótě 666 m

    Zhruba po 400 metrech našeho putování se během ostřejšího stoupání otevřou výhledy na odvrácenou stranu naší cesty. Shlížíme tedy do údolí Rezervy, nad kterou se vypíná v případě levého břehu Třítrubeckého potoka Skládaná skála a Kamenná, v případě břehu pravého jde o Lipovsko, Vrchy, Hlavu a Jordán. Na nejvzdálenějším horizontu potom vidíme větší část hřebene přírodního parku Trhoň. Po další zhruba půl hodince stoupání ke Koruně se ocitáme na výraznější křižovatce, tedy v místech bývalého tzv. Šeflova mezníku. Odtud si můžeme vybrat mezi třemi možnostmi zhruba 15-ti minutového výstupu k trigonometrické věži. Ta se nachází na samotném vrcholu této brdské královny o výšce 832 m n.m. Stoupat na nejvyšší vrchol našeho dnešního putování můžeme od dříve zmíněné křižovatky přímo podél zřetelné hranice mezi zbirožským (později dobříšským) a rožmitálským panstvím, nebo severněji projetou svážkou, nacházející se za jednou oplocenkou. Ta vede k samotné patě vrcholu. Na jejím konci lze vystoupat do vrcholové partie kamenným úbočím. Třetí možnost je časově poněkud delší, než námi nabízené dvě předchozí. Od křižovatky s bývalým Šeflovým mezníkem sejdeme po cestě směřující na Bor o několik desítek výškových metrů níže. Po chvilce se po naší levé ruce objeví svážka směřující k mýtině nacházející se zhruba 50 m jižně od vrcholu. Já osobně volím tuto trasu většinou jako za svoji sestupovou. Na samotném vrcholu Koruny samozřejmě stojí za povšimnutí dříve zmiňovaná trigonometrická věž (v současnosti už poslední tohoto druhu na Brdech), ale také i rozmanitý výhled z mýtinky pod vrcholem. Pod námi se totiž rozléhá relativně ostré údolí Borského potoka, nad kterým se tyčí méně známý kopeček zvaný Koš. Na horizontu zahlédneme hřebenovku vedoucí mezi Malým Tokem a Prahou. Pro dnešek se ale musíme s touto nepsanou brdskou královnou rozloučit a vyrazit sestupem zpět do údolí Třítrubeckého potoka a dále pak za dalšími poddanými brdskými vrcholky.

vyhlídka z úbočí Koruny na hřeben PP Trhoň, nejšpičatější je vrcholek Žďáru		vyhlídka na Chocholatou skálu a Kamennou, opět z úbočí Koruny		trigonometrická věž na Koruně

    Jako sestupovou trasu od Šeflova mezníku zvolíme starou panskou hranici mezi rožmitálským a zbirožským panstvím. Čeká nás tak jedno z nejhezčích a zároveň asi i nejtěžších trekových míst v Brdech vůbec. Z jedné ze zatáček začneme totiž následovat hraniční příkop a hraniční kamennou zídku, která je lemována nejenom statnými smrky, ale i majestátnými buky. Obzvlášť za slunečného podzimního počasí procházíme jedním z nejtajemnějších míst Středních Brd, kde na nás zároveň dýchá marieterezínská historie. Na posledním terénním horizontu jsme nuceni začít prudce klesat podél hraniční zídky kamenným polem zpět k Třítubeckému potoku. I o nějaké to překračování torz stromů v těchto místech není nouze. Avšak před několika lety nám zhruba polovinu tohoto svahu vykáceli lesní dělníci a tímto sestup mírně zlehčili. K samotnému potoku scházíme z paseky vlevo od hranice lesní svážkou až k brodu přes potok. V teplém počasí se nám to pak brodí snadno, za toho chladného můžeme využít dnes již chatrnou (spíše prohnilou) jednoduchou lávku na levý břeh potoka. Což ovšem neplatí při silných a náhlých oblevách, kdy se tento relativně nevinný potůček dokáže proměnit ve slušnou, pro kajak sjízdnou řeku. Pak marně hledáme vhodné místo k jeho pohodlnému překonání. Vzpomeňme na jeden můj vánoční zážitek z těchto míst. A sice kterak jsme přemlouvali na první svátek vánoční v krásném slunečném mrazivém počasí k překonání těchto míst jednu fenečku border collie, anglického honáckého psíčka. Nakonec se toto přemlouvání proměnilo v souboj vyděšeného téměř tonoucího psa, jeho majitelky a po tajícím sněhu divoce rozvodněného potoka. Jak to tak bývá, vše dobře dopadlo. Jen pejsek byl trošičku na cti potrhán a vykoupán, což dával svým typickým způsobem najevo. Nereagoval ani na vítečný lovecký salám. O vodou naplněných botách netřeba mluviti.

kamenná zídka		buky na úbočí Koruny		přeskoč, přelez, ale neupadni

    Po překonání těchto divočejších míst narazíme na asfaltovou cestičku spojující dvě bývalé hájovny, tedy tu Na Rovinách a Třitrubeckou. Na té se ale zdržíme sotva pár vteřin a po několika svižných krocích směrem na Strašice odbočíme vzhůru po lesní cestičce stoupající k hřebenu Pateráku. Prozatím se jí i nadále držíme, dokud a nenarazíme na tajemně dýchající systém starších lesních průseků. Jedním z nich se vydáváme téměř po vrstevnici k druhému, který nás zavede k patě severního výběžku Březového vrchu. Po překousnutí prudšího stoupání kamenitým terénem se zčistajasna objevíme u posedu, pod kterým nalezneme větší dřevěný křížek. V těchto místech se říká U Sv. Anny. A určitě si nenechte toto místo na své cestě srdcem Brd ujít. Naše následující kroky vedou západním směrem do míst, kde se říká V Lizu. V těchto místech se slušným pocestným velice dobře odpočívá.

U Svaté Anny

    Po odpočinku musíme absolvovat poslední náročnější výstup dnešního celodenního treku. Začínáme totiž stoupat jihozápadně směřujícím lesním průsekem k vrcholu Pateráku. Tato místy horská cestička za druhým nejvyšším kopcem dnešního putování dává v některých úsecích skutečně zabrat. Odměnou za tyto útrapy jsou ovšem předvrcholové výhledy, které se nám naskytnou. Ten první dává očím spočinout na námi dříve navštívené Koruně, ten druhý nacházející se o několik metrů výš ve stoupání, pak na záhy dostupné Kočce a kotlině Třítrubeckého potoka. Ta je zakončena v jejím ústí se rozprostírajícími Strašicemi. Zhůry nejvzdálenějšího obzoru na vše shlíží hřebínek přírodního parku Trhoň a to tentokrát v úseku mezi vrcholy Bílé skály, Osičiny a Ostrého vrchu. K zahlédnutí jsou i střechy domků těnské Smolárny. K vrcholovému mezníku Pateráku nám chybí ujít již jen sotva 100 m. Od této kóty o výšce 812 m n.m. budeme vlastně pozvolně klesat zpět, až do výchozích Strašic. Pakliže si tedy odpustíme kratičkou návštěvu západního úpatí Pateráku, místa, kde se nachází Gregorův křížek. K němu bychom museli výrazně výškově sejít.

Hlava viditelná při stoupání k vrcholu Pateráku		pohled na Kočku z úbočí Pateráku		v kotlině se rozprostírající Strašice vyfocené z úbočí Pateráku

    My však pokračujeme s Paterákem v zádech přímo hřebenovým lesním průsekem vstříc dalšímu dobrodružství k vrcholu s dámským pojmenováním, Kočka. O původu názvu tohoto kopce se "vedou spory". Někteří znalci tvrdí, že se v těchto místech scházely kočky z místních přilehlých obcí. Z této teorie pak pramení ono pojmenování. My se však budeme držet spíše geomorfologického výkladu. Když se totiž díváme na Kočku z oblasti Padrťských plání, vcelku zřetelně vidíme, že samotný vrchol s jeho hřebenem a předvrcholem (někdy tzv. Předkočičí) skutečně připomínají kočíčí hřbet. Vcelku logicky nejvyšší místo tohoto hřbetu dostalo příznačné pojmenování. Zda je tento výklad správný, necháme posoudit Vás, čtenáře. Času na rozmýšlení má návštěvník těchto míst relativně dost. Nezapomeňme totiž, že se na své cestě srdcem Brd nacházíme teprve v sedle mezi oběma vrcholy, Paterákem a Kočkou. Cesta vede lesními průseky, nutno podotknout, že místy dosti podmáčenými, které lemuje převážně modřínový les. Někde v těchto místech se pravděpodobně nacházelo během konce druhé světové války letiště, nebo se ho zde přinejmenším němečtí vojáci pokoušeli vybudovat. Po chvilce putování překonáme zrenovovanou cestu spojující Přední Záběhlou s bývalou Třítubeckou hájovnou (cesta podél bezejmenného levého přítoku Třítrubeckého potoka). Po dalších zhruba 200 m hřebenového putování nacházíme zajímavé místo, kde se říká U Ležatého mezníku. Odtud se již vydáváme opět při historické hranici přes vrchol Předkočíčí až ke svážce z jedné z oplocenek. Ta po chvilce vyústí na cestě, kterou vybudovalo naše vládní vojsko během druhé světové války. Ano, je to ta cesta, která míří od bývalé obecní školy na Zadní Záběhlé do sedla Kočky, odkud se začne svažovat až k lukám rozprostírajícím se v místech bývalé Třítrubecké hájovny. V nejvyšším bodě, vlastně hřebenovém sedýlku, z této cesty sejdeme a vydáme se severně ubíhající cestou k samotnému vrcholu Kočky.

pohled na kočičí hřbet z úbočí Palcíře		na hřebeni mezi Paterákem a Kočkou v místech německého letiště

    Na něm by nebylo zas až tak mnoho zajímavého, kdyby se nejednalo o významné paleontologické naleziště. Nás negeology však nejvíce zaujme impozantní vyhlídka na rozsáhlé Padrťské pláně, úsek Jižních Brd v oblasti Marásku a především, v čase dobré viditelnosti, na panorama Šumavy. I přes značnou vzdálenost bývají zpravidla rozeznatelné jasné tvary vrcholů Velkého Javoru, Jezerní hory, Svarohu, Kokrháče, Ostrého a Hoher Bogenu. Jižně od Velkého Javoru nalezneme ještě Pancíř, Javornou a Polom. Další šumavské vrcholy jsou již "bohužel" schovány za hřebínkem našeho Marásku. Nesmíme ale také opomenout rozlehlé údolí pod námi. K vidění jsou totiž Padrťské rybníky, pod nimi se rozprostírající pláně s hamerskými rybníčky a nad nimi se tyčící Palcíř. Na této vyhlídce se opravdu dají strávit hodiny. Člověk totiž navíc může zavzpomínat na bývalou obec Padrť, její hutnickou a následnou mlynářskou historii. Život obyvatel zkoušených nástrahami drsnější horské přírody a nakonec její smutný konec v první polovině 50.let 20.století. Naše další kroky směřují ke krátkému zastavení na samotném vrcholu Kočky. Zde stojí za povšimnutí rozvaliny bývalé turistické chaty KČT. V jednom z brdských knižních pramenů je uvedeno, že se na dřevěné palandy této chaty vešlo až šestnáct utahaných "horalů". Při pohledu na zbytky půdorysu stavení napadne člověka otázka, zda to bylo vůbec možné. To dnes již s nejvyšší pravděpodobností nezjistíme. Pamětníků časů, kdy se na tomto kopci scházeli první průkopníci turistiky na Brdech už totiž notně ubylo. Nezbývá nám tak nic jiného, než se smířit s tímto knižním výkladem.

zimní vyhlídka z Kočky na Padrťské pláně, na nejvzdálenějším horizontu jsou rozeznatelné šumavské vrcholy

    Sestupová cesta z vrcholu Kočky, pakliže se nechceme vracet stejnou cestou, kterou jsme na tento kopeček vystoupali, je poněkud náročnější. Když se nám podaří v severním až severovýchodním směru temena kopce najít ten správný lesní průsek, po slezení kamenného úbočí kopce sejdeme pohodlně lesní svážkou na silničku mezi Zadní Záběhlou a třítrubeckými loukami. Odtud pak můžeme klesat cestou míjející Chocholatou skálu až do údolí Padrťského potoka. Pak nám zbývá jen malý kousíček cesty zpět k pomyslnému hrotu srdce Brd. Od Třítrubeckého záměčku nám nezbývá nic jiného než sejít nudnější asfaltovou cestou kolem bývalé hájovny Amerika až nazpět do výchozích Strašic.

    Dnešní cesta po Brdech byla relativně náročná, ale zavedla nás na celou řadu hezkých míst, nabídla mnoho panoramatických výhledů, donutila nás k mnoha zamyšlením nad Brdy, jejich minulostí, současností a vlastně i budoucností. Zajímavé je také putování těmito stezkami v různých ročních obdobích. To pak člověk může porovnávat a vzpomínat na svoje cesty minulé. Každý si určitě najde ten svůj oblíbený čas, kdy bude pravidelně tuto cestu navštěvovat. Tak mnoho zdaru při hledání a šťastnou cestu (...).