Mezi různými typy vojenských objektů patří muniční sklady k těm nejsnáze rozpoznatelným. Zejména při pohledu z ptačí perspektivy bývají tvořeny cyklickou sítí komunikací, s typickými lehkými budovami v pravidelném bezpečnostním rozestupu a výraznou linií oplocení.

Přibližně 3 km západně od Dobříše v Rosovickém hvozdu najdeme takové dnes již bývalé sklady hned dva. Vznikaly postupně v 50. letech minulého století a kvůli blízké poloze a určité souvislosti můžeme do tohoto komplexu zahrnout i novější kasárna, umístěná v polesí Sv. Anna při silnici mezi Dobříší a Sychrovem, nedaleko kaple zasvěcené právě této světici.

Vznik a stručná historie

Nejstarším zařízením z této skupiny je ženijní muniční sklad (dále ŽMS) „Svatá Anna“, ve vojenské terminologii se jednalo o 1. okruhový sklad ženijní munice v Dobříši s označením VÚ 3865. Do svého působiště u Sv. Anny se přestěhoval v roce 1955, ale příslušné budovy a ochranné valy okolo nich najdeme na leteckých fotografiích již v roce 1953. V průběhu let prodělal útvar řadu změn, souvisejících zejména s rozsáhlými reorganizacemi v Československé lidové armádě v letech 1965 – 1969 (kdy se řada útvarů dostala do jiného vztahu podřízenosti či získala jiné označení) a vznikem nového velitelství Západního vojenského okruhu. Stále tentýž objekt se tak stal součástí 1. okruhového ženijního skladu v Dolním Bousově, konkrétně jeho třetí pobočkou v Dobříši (VÚ 9124/3). V této podobě (pokud pomineme přejmenování Západního vojenského okruhu na Vojenské velitelství ZÁPAD) přečkala pobočka ŽMS v Dobříši až do svého zániku v roce 1992.

Letecký snímek ženijního muničního skladu nad Dobříší z roku 1953, foto: kontaminace.cenia.cz Na fotografii jsou dobře patrné ochranné valy kolem některých budov, ještě nepokryté vegetací.

Druhý sklad, ležící poněkud hlouběji v lesích, je dělostřelecký muniční sklad (dále DMS) „Roubená studánka“. Jedná se o někdejší pobočku 52. muniční základny Chotěboř - Bílek (VÚ 3755/7), ovšem i v tomto případě jde pouze o jedno z označení, které dotyčné zařízení během let vystřídalo. Od roku 1954 sloužil sklad dělostřelcům z 54. dělostřelecké základny v Drhovicích u Tábora, 4. dělostřelecké základny v Terezíně a také 52. dělostřelecké základny v Chotěboři-Bílku. V době po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se zde kromě dělostřelecké munice skladovala i munice pěchotní a ruční granáty. Útvar byl zrušen v roce 2000.

Poslední skupina objektů stojících za zmínku se nachází nejblíže k civilizaci (v bezprostřední blízkosti silnice Dobříš - Sychrov) a bylo v ní v minulosti dislokováno více útvarů současně. Dnes bývá označována souhrnně jako kasárna Sv. Anna, a kasárna skutečně tvořila její nemalou část - převážně přízemní budovy doplněné o nezbytné prvky vojenské architektury a obehnané drátěným plotem sloužily jako pobočka již dříve zmíněné 52. muniční základny. Ve druhé části oddělené plotem sídlila pobočka polního zdravotnického skladu, zprvu podřízena Ústřední vojenské nemocnici Praha, později po reorganizaci podřízena 6. zdravotnické brigádě Příbram.

Budova někdejšího zdravotnického skladu v areálu kasáren nad Dobříší		Vjezd do dělostřeleckého muničního skladu "Roubená studánka"

Kasárna byla domovem pro ještě jeden zajímavý útvar - autobusový zdravotnický prapor . V době míru byl tento útvar početně nepatrný a neměl mnoho co na práci, ale v případě skutečného konfliktu bylo jeho úkolem přestavovat civilní autobusy přidělené pro potřeby armády na vozidla uzpůsobená pro převoz raněných. V praxi to znamenalo především demontáž většiny sedaček a jejich nahrazení konstrukcí pro uchycení nosítek.

Úvod do architektury muničních skladů

Areály pro skladování munice vykazují určité charakteristické znaky, které můžeme vidět i u skladů nad Dobříší. Především samotné budovy: podlouhlé přízemní objekty ze solidního zdiva, ale s lehkou střechou umístěnou na nijak mohutném krovu. Kdyby došlo k nejhoršímu, největší síla exploze by směřovala směrem vzhůru, což by podstatně snížilo ničivé účinky na okolí. Stejnou úlohu plní i zemní náspy, které můžeme vidět okolo některých budov, jejich vybudování však není pravidlem – chybí zejména tam, kde mohou jednotlivé sklady stát dostatečně daleko od sebe. Nepřehlédnutelné je samozřejmě nadstandardní opatření skladišť hromosvody. Kromě několikanásobného uzemnění si můžeme všimnout prstence, obepínajícího celou stavbu kousek pod střechou a vodivě spojeného s mnoha jejími vodivými součástmi.

Typické budovy v areálu muničního skladu, bohatě opatřené hromosvody.

K již lehce naznačenému tématu vzájemného odstupu skladovacích budov lze říci tolik, že v případě ŽMS jsou umístěny průměrně 140 m od sebe, přičemž síť spojovacích komunikací je velice pravidelná. Naproti tomu podoba DMS je více přizpůsobena tvaru svažitého terénu, na němž je vybudován a vzdálenosti mezi sklady dosahují průměrně 200 m.

Oplocení areálů je tvořeno trojitou linií plotu. Obě krajní linie jsou tvořeny klasickým plotem z pletiva na betonových sloupcích, vylepšeného na horním okraji ještě převisem s ostnatého drátu. Uprostřed mezi nimi je třetí plot, uchycený na kovových profilech a tvořený ostnatými dráty pod proudem. Některé z kovových profilů mají pro každý jeden drát svůj vlastní izolátor (což muselo při výrobě a výstavbě představovat neskutečnou práci), ostatní mají problém izolace vyřešen tak, že je na jednu stranu profilu přišroubována dřevěná plaňka a teprve k ní jsou přichyceny elektricky nabité dráty.

Trojitá linie oplocení ŽMS	Zdánlivě nekonečný plot kolem DMS. Linie malých smrčků uprostřed koridoru znázorňuje, kudy původně procházelo elektrické oplocení.

Délka plotu činí 2 km (kolem ŽMS) respektive 3,1 km (DMS). To je celkem slušná procházka pro vojáky strážní roty, kteří měli vykonávat pravidelné pochůzky v koridoru mezi ploty. Velitelé zřejmě oprávněně nedůvěřovali tomu, že by byly obchůzky vykonávány svědomitě za všech okolností a za každého počasí, proto nacházíme podél linie plotů stojany, na nichž musel strážný „odpípnout“ svůj průchod. Je zde také několik stanovišť opatřených přístřeškem proti dešti ve tvaru špičaté stříšky umístěné na kovovém sloupku, takže tyto dnes již vesměs povalené přístřešky vypadají z dálky jako obří muchomůrky, které někdo pohodil v lese.

Ploty obou muničních skladů jsou v současné době díky druhotnému využití areálů stále udržovány. Provizorní záplatování se týká obou krajních linií, zatímco mezi nimi probíhající elektrický plot již na mnoha místech úplně zmizel, nepochybně kvůli hodnotě kovových sloupků. V případě DMS je linie oplocení několikrát překlenuta propustí pro zvěř, což je rovněž úprava pocházející až z období po skončení vojenského využití.

Hlavně nenápadně

Jako zajímavost lze prezentovat doklad o tom, jak byly v době hlubokého utajení všech důležitých  vojenských objektů maskovány na mapách areály muničních skladů (ač samy vzhledově velmi charakteristické, jak výše uvedeno). Ať již měl tento tvůrčí úkol v roce 1964 pro okolí Dobříše na starosti kdokoliv, očividně usoudil, že nejlépe se bedny s trhavinami schovají za péči o zdraví lidu. Na poměrně malém prostoru tak mapa systému Topo S-1952 v měřítku 1:10000 znázorňovala "letní ozdravovnu" (ve skutečnosti kasárna), "rekreační středisko" (ŽMS) a "plicní léčebnu" (DMS). Několik budov bylo oproti skutečnému stavu vynecháno či přemístěno, ale i tak zůstaly muniční sklady na mapě "nenápadné jako tarantule na piškotovém dortu". Zejména když kartograf do mapy svědomitě zanesl i ploty z ostnatého drátu, který již tehdy obklopovaly všechny tři objekty.

Výřez z mapy Topo S-1952 1:10000, čtverec M-33-77-c-b-3, mapováno r. 1964. Zdroj: Geoportál ČÚZK.

Výřez z mapy Topo S-1952 1:10000, čtverec M-33-77-c-a-4, mapováno r. 1964. Zdroj: Geoportál ČÚZK.

Současnost

Nejnovější historie obou skladů i kasáren je, jak tomu u opuštěných vojenských zařízení pohříchu bývá, do jisté míry spletitá. Budovy a vybavení patřící armádě byly usneseními vlády České republiky z let 2004 a 2005 bezúplatně převedeny z majetku ministerstva obrany do vlastnictví města Dobříš. Město se snažilo tyto objekty co nejrychleji zprivatizovat, dříve než dojde k jejich znehodnocení a rozkradení. Záměr se zčásti uskutečnil, zčásti naplnil stránky regionálních novin skandály, těžko říci zda skutečnými či domnělými. Na pozadí současně probíhal jiný majetkový přesun – na pozemky obklopující sklady byl uplatněn restituční nárok rodiny Colloredo-Mannsfeld, neboť právě jí patřily v někdejším dobříšském panství rozsáhlé lesní plochy.

Současný stav (jaro 2013) je následující: samotná kasárna Sv. Anna jsou stále ještě majetkem města Dobříš. Přilehlý bývalý sklad zdravotnického materiálu patří strojírenské firmě z Voznice a je jí aktivně využíván. Situace obou muničních skladů je podobná jako u základny PVOS na Jistevníku (známější jako "Klondajk") – po restituci okolních pozemků dokoupila rodina Colloredo-Mannsfeldů i na nich stojící objekty. Ať již bude další osud kasáren a muničních skladů jakýkoliv, přinejmenším síť komunikací a zemní valy budou jejich existenci připomínat po další desítky let.

Poděkování

Autor by velice rád poděkoval panu Jaroslavu Bernáškovi, za řadu zpřesňujících informací o dobříšských muničních skladech i kasárnách.

Kaple Sv. Anny nad Dobříší, která dala název celé lokalitě (postavena roku 1755)