Právě v těchto dnech mizí ze světa brdského další památka na doby minulé, konkrétně lesnické. Ve středu 29.5.2013 začala demolice zbylé stodoly, poslední památky na někdejší Třítrubeckou hájovnu. Demoliční výměr na odstranění této stavby byl příslušnými úřady vydán již před lety, a tak se víceméně "čekalo" na to, než některá vybraná demoliční firma do této stodoly opravdu "rýpne".

Povinnost mi velí sepsat své dnešní dojmy nabyté přímo na zbořeništi. Stoje, nevnímaje déšť padající z temné zatažené oblohy, poslouchám zvuky rypadla, které stojí obkročmo přímo na stavbě. V tu chvíli člověka napadají myšlenky, zda se dnešní doba vůbec odlišuje od doby před rokem 1989. Je vlastně jedno, jeslti tuny archivních historických materiálů končily během svazáckých soutěží ve sběru papíru na hromadách v rozích sběrných surovin anebo naopak v době dnešní cíleně a zbytečně mizí nepsané stavební památky. Člověka napadá otázka smyslupnosti institucí podobných VLS a Újezdnímu úřadu VÚ Brdy.
Vyrážím směrem ke zřícenině a sleduji demolici z bezprostřední blízkosti. Zde se při sledování stavu cihel a suti na vlastní oči přesvědčuji, že stavba v žádném případě nebyla v havarijním stavu, resp. ve stavu neopravitelném. Dávám se do řeči s místními dělníky. Nejprve se mi od nich nedaří nic moc vyzvědět, až se zhruba po deseti minutách ledy prolomí. Sami říkají, že stavba není vůbec v dezolátním stavu v porovnání s tím, co mají za dvacet let fungování firmy za sebou. Pochopitelně důkladně váží svá slova, přece jen jsou najatí, a tak se nesluší hudrovat. Po chvilce se dovídám, že stavba je bourána především proto, že se v ní scházejí podivné živly, feťáci apod. V Brdech? Nezbývá než rezignovaně odejít. Při odchodu si teprve teď uvědomuji, že vybourané cihly ze stodoly slouží jako příjezdová cesta pro náklaďáky odvážející suť ze staveniště. Ty v pravidelných prašných intervalech mizejí po cestě směrem na Zadní Záběhlou.
|